Název-Hemoroidy~ pochází z řečtiny a označuje děj, který nazíváme krvácením, řecky se řekne krev haima a slovo rhein. znamená téci.Název tak vystihuje nejčastější projev hemorodiálniho onemocnění a tím je krvácení z konečníku.Obtíže s hemoroidy mělo lidstvo od nepaměti a o tomto onemocněni jsou již zmínky v egyptských papyrech i v písemných pramenech starého Řecka.O jaké onemocněni se jedná a čím vlastně člověku škodí?
Jedná se o rozšíření venozních pletení řitního kanálu, které rozdělujeme na dva okruhy, a to hemorodiální tkáň vnitřní a zevní,které mezi sebou komunikují a často tvoří Stejnou formu hemorodiáhlních městků.Jedná se obdobný projev křečových, žil na dolních končetinách, a tyto varikozně změněné žíly konečníku česky nazýváme zlatou žilou, nutno vlak podotknout, že tento název se mnoho nevžil!.
Zajímavou skutečnosti je, že hemoroidy jsou typickým onemocnění lidské populace. nevyskytují se u zvířat, což nejspíše můžeme vysvětlit vzpřímenou postavou lidí,dále jejich špatným, uspěchaným životním stylem s nezdravým dietetickým systémem. převážně sedavým způsobem zaměstnání,nedostatečnou konzumaci tekutin,absencí dostatku pohybové činnosti, často chronickou zácpou ,dalšími vlivy prostředí a činnosti, v neposlední řadě dědičností a určitou méněcennosti žilní stěny. Tyto příčiny řadí hemoroidy do skupiny civilizačních nemocí.
V současnosti uvádějí statistiky, že hemoroidáními obtížemi trpí asi 60% populace, onemocnění se začíná manifestovat poměrně brzy, vyjímkou nejsou ani postižení jedinci v pubertálním věku. Z příznaků onemocnění jsou nejčastějšími přítomnost stop světle červené krve na papíru po defekaci či na povrchu stolice, v pokročilejších stádiích odkapává krev přímo do záchodové mísy, dáIe defekační a postdefekačnf bolesti konečníku, trvalejší tlak v konečníku až klidové bolesti, svědění, páleni, mokváni v anální a perianální krajině, ekzem, vlhký konečník ,sekrece z konečníku špinící prádlo,někdy i zúžený obvod stolice,často vidíme i vznik akutní trombozy bemorodiální tkáně. Vážný problém, na který však musí každý vyšetřující lékař myslet, je skutečnost, že za těmito příznaky nemusí být jen -ještě benigní hemorodiální onemocnění, ale může se též jednat o výskyt maligních afekcí tlustého střeva, řitního kanálu a anáIního otvoru.
Z hlediska diagnostiky konečníkových obtíží, je třeba říci, že je nutné. aby zejména praktický lékař- lékař první line styku s pacientem - věnoval pozornost steskům a obtížím ,které pacient uvádí, aby sám jako první provedl aspeksi anální krajiny a vyšetření per rectum, a dle potřeby i Haemocult test. Dále jeho diagnostické možnosti příliš nesahají a je na místě odeslat pacienta k odbornému chirurgickému - proktologickému vyšetření.
Proktochirurg opět vyslechne pacientovy anamnestické údaje a provede rovněž vyšetření perianálni a anální krajiny, vyšetření per rectum dále vyšetření anoskopické, rektoskopické, na nověji vybavených pracovištích flexibilní fibroskopii- sigmoideoskopii, při které prohlédne konečník, esovitou kličku-sigmoideum ( odtud název této metody sigmoideoskopie ) a sestupný tračník, až po slezinné ohbí tračníku.tj. do vzdálenosti 70ti cm od anu vzhůru.
V tomto úseku tlustého střeva, se vyskytuje 70% - 80% veškerých patologických změn oblasti kolon. Zmíněná vyšetření dají chirurgovi obraz o vyšetřovaných, oddílech střeva a konečníku, přesně stanoví diagnózu hemoroidálního onemocnění, její stadium, stupeň onemocnění a četnost postižených lokalit. Endoskopickými metodami současně realizuje proktochirurg i možnost diferenciální diagnostiky jiných afekci tohoto střevního úseku, kterými jsou polypy, maligní nádory, různé typy zánětů, divertikulární choroba či řitní trhliny a plísně.
V diagnostice hemoroidů rozlišujeme 4 stupně vývoje, třetí stupeň se od předchozích dvou liší zejména reversibilním prolapsem, čtvrtý stupeň představuje předně trvalý ireversibilní prolaps hemorodiální tkáně.
Chirurgickou léčbu hemoroidů můžeme rozdělit na systémy léčby,které se provádějí způsobem ambulantním a na operační zákroky prováděné při hospitalizaci pacienta. Z operačních metod ,prováděných v celkové anestezii , při hospitalizaci pacienta, lze použit některou z klasických operačních technik, nověji je zkoušena i stapplerová operace dle Longa. S ohledem na moderní trendy miniinvazivních léčebných metod uplatňovaných v současné medicíně Je možno použít tyto miniinvazivní zákroky prováděné ambulatně i v problematice hemoroidálních obtíží. Postupně se používaly různé metody, např. skleroterapie, kryodestrukce, elektrokoalugační technika, většinou jsou již tyto metody používány jen okrajově. Některá ojedinělá pracoviště používají k ambuIantnímu zákroku v léčbě hemoroidálního onemocnění Infračerveného světla či laseru, avšak ani tato metodika nenašla širšího uplatnění, snad nejen z hlediska medicínského, ale i pro výšší cenu za zákrok který hradí nemocný. Na české chirurgické scéně zdomácněla metoda Barronovy techniky elastické ligatury, která se provádí již víne než 20 let . Nyní se dostává do popředí zájmu českých chirurgů a pacientů ambulantní miniinvazivní léčba hemeroidů (MLH) přístrojem HEMORON. Tuto metodu lze chápat jako modernější ,ve srovnáni s metodou dle Barrona, ( která vychází z mechanistického pojetí léčby) a ve srovnáni s MLH Hemoronem se neobejde bez někdy bolestivých podnětů při výkonu i několik dní po té.
Miniinvazivní Léčba přístrojem HEMORON české provenience firmy nhn-electronic v.o.s. (prodejce tirma nhn-electronics v.o.s. a firma Klinlab), vychází z původní americké verze, metody i přístroje, která byla ověřena v ČR v r. 1995-1996. Jedná se o aplikaci unipolárního modifikovaného generovaného D.C. proudu endoskopickou cestou ,dvěma elektrodami s cílem uzavřít tepenný přívod k hemoroidálním varixům a tím dosáhnout k postupné involuce hemoroidu.
Zákrok se provádí ambulantně, není bolestivý, trvá průměmě 20 min.Během zákroku komunikuje pacient s chirurgem a může tak ovlivňovat' výši použité intenzity impulzního proudu. Po zákroku, ještě tentýž den, není pro pacienta žádné omezeni jeho další činnosti, nenastává pracovní neschopnost a následující den může pacient normálně vykonávat svou denní činnost, bez omezeni. Dle stavu hemoroidálního onemocnění předně stupně a rozsahu četnosti postižených lokalit , je třeba ke stabilizaci onemocnění přístrojem HEMORON jeden i více zákroků. Za velmi důležitou skutečnost lze považovat nejnižší počet komplikací vyskytujících se při použití přístroje HEMORON, ve srovnání s ostatními metodami a to pouhých 0,05%.
Velmi důležitou složkou léčby hemoroidálního onemocnění je léčba medikamentosní. Zde nemám na mysli čípky, nebo lokální léčiva ve formě mastí, krémů, gelů či koupelí, ale perorální léčbu venofarmaky a venotoniky. Venotonika příznivě ovlivňují tonus žilní stěny, chrání mikrocirkulaci, mají protizánětlivý účinek. S úspěchem jsou užívána zejména u zánětu hemoroidů, jejich krváceni, při trombotizaci hemoroidální a v období před nebo po plánované operaci hemoroidů, či jako nedílná součást některé z metod ambulantní miniinvazivní léčby hemoroidů. Všechny uvedené indikace mohu potvrdit z osobní zkušenosti.
Závěrem je možno konstatovat, že diagnostika a léčba hemoroidálního onemocnění, patří do rukou zkušeného chirurga-proktologa,který ví kdy a jaký způsob terapie správně použít a který má k dispozici potřebné přístrojové a instrumentální vybaveni, pro použití té které metody.Jen samotný konzervativní přístup v léčbě hemoroidů, bez odborného, specializovaného vyšetření a stanovení přesné diagnózy a správného typu léčby, není bohužel kauzálním řešením tohoto onemocnění. Pro pacienta znamená postupné zhoršováni stavu věci a v neposlední řadě i možnost pozdní diagnózy kolorektální či anální malignity.
MUDr. Z. Dvořák
privátní chirurgická praxe
Senovážné nám.22, Praha 1
Praha 15.3.2003